FILIP NEUGEBAUER O ADAC SX V MNICHOVĚ !
Filip Neugebauer:
Pátek byl pro mě docela dobrý hned od začátku. V Mnichově je trochu odlišný systém oproti předchozímu Stuttgartu. Základní rozjížďky se jedou hned odpoledne mimo večerní program. V kvalifikaci jsem dojel třetí, což jsem úplně nechtěl, protože jsem od začátku věděl, že první skupina je hodně silná, neboť v ní byl Aranda, Owen, Politelli a další. Došlo mi, že souboje v této skupině by byly docela náročné. Měl jsem v plánu dojet 2. nebo 4., abych šel do semifinále do druhé skupiny. Akorát pak jsem na to v průběhu jízdy asi zapomněl. Dojel jsem 3., přičemž na třetí místo jsem se dostal v předposledním kole, takže mě to docela mrzelo, že jsem se zbytečně dostal do silné skupiny.
Každopádně v semifinále se mi navíc nepovedl start, doháněl jsem to zezadu, až jsem se dostal v předposledním kole konečně na páté postupové místo. Ale v posledním kole jsem nečekal, že je za mnou tak blízko Alessi, projel jsem roletu na jistotu, protože tenhle víkend je dost zrádná. Alessi zatáhl, protože neměl co ztratit, risk mu vyšel, a tak se přede mě dostal půl kola před cílem.
Z první nepostupující pozice jsem tak musel do opravné jízdy, která byla v prvních dvou kolech docela drsná. Ale nakonec se to tak vystříbřilo, když Politelli upadl, že jsem se místo něj dostal na 2. místo, které jsem si v klidu udržel až do cíle.
O postup na start tady mimořádně rozhodoval Superpole, který se normálně nejezdí. Tento způsob pro mě není úplně ideální záležitost, takže jsem byl samozřejmě ze všech dvanácti jezdců nejpomalejší, jak to tak bývá. Na start jsem šel jako poslední, což nebylo moc super. Když jsem poté najížděl na start, tak jsem si v duchu říkal, že mám nejhorší místo na startu, v Superpole jsem byl nejpomalejší, ale nějak to finále objedu a uvidíme, jak to dopadne. A potom netuším z jakého důvodu, když jsme byli nastoupeni za žebříkem, tak start ještě přerušili a byla asi dvě nebo tři minuty pauza, která mi dala prostor zapřemýšlet. A tak jsem se zamyslel, s kým vlastně stojím na startu. Došlo mi, že se mnou v podstatě nejede příliš mnoho o moc lepších jezdců. Ano, jasně, Aranda je letos suverénní, LaMay jede dobře, když neudělá chybu, a tak jsem si říkal, kdo by mohl být třetí. Napadala mě jména jako Kullas, Jaulin nebo Lefrancois a Owen, z nichž poslední jmenovaný ale finále nemívá na jistotu a s ohledem na obtížnou roletu a porci v podobě patnácti finálových kol jsem mu moc nevěřil. Říkal jsem si, že i když odstartuji někde v půlce, tak by to mohlo jít. Pauza mi prospěla, abych sám sebe namotivoval a pustil jsem se odhodlaně do boje. Start se mi docela povedl s ohledem na nevýhodnou výchozí pozici, odpálil jsem zhruba na 6. nebo 7. místě. Během prvních čtyř nebo pěti kol jsem se dostal na 3. místo, které jsem pak v klidu a na jistotu udržel až do konce. Soustředil jsem se zejména na průjezd roletou, která byla jedním z mála rozhodujících míst, a tak ji bylo nutné projíždět čistě.
Ze třetího místa mám upřímnou radost, protože se mi konečně po dvou letech povedlo vystoupat na bednu. V sobotu nás čeká totéž a jen doufám, že nebudu muset jet opravku a postoupím do finále přímo s menším stresem oproti pátku.“
Oproti pátku se trochu změnil závodní systém, protože bylo málo jezdců, takže zrušili odpolední základní rozjížďky a všichni jeli semifinále. V semifinále bylo 12 a 12 jezdců oproti normálu, kdy jezdí 11 a 11 a potom následuje 1 opravná jízda. Ale vzhledem k tomu, že teď bylo tedy 2 x 12 jezdců, tak opravné jízdy musely být 2 a tím pádem postupoval jen vítěz z každé opravné jízdy, což normálně nebývá, protože vždycky postupují z opravky 2.
V sobotu se mi opět nedařily starty, a to byl docela problém. Do semifinále jsem vypálil na 8. místě, přičemž postupovalo 5. V posledním kole se mi podařilo dostat ze šestého nepostupového místa na 5. a protože ještě jeden jezdec upadl, dokončil jsem semifinále jako 4. Tím pádem jsem se vyhnul opravce, postoupil rovnou do semifinále a znamenalo to v porovnání s pátkem méně stresu.
O postup na žebřík rozhodovalo opět Superpole – pro mě znovu způsob, ze kterého jsem zrovna nevytěžil. Skončil jsem 11., a tak jsem šel na start jako předposlední. Startoval jsem tedy znovu ze znevýhodněné pozice, takže se mi odpálit extra nepovedlo. V porovnání s pátkem nešlo moc předjíždět. Jediné místo, na kterém se dalo v pátek vydělat, byla roleta. Byla hodně náročná, takže kdo ji dokázal během patnácti kol dobře projet, získával výhodu. A vlastně všechny, které jsem v pátek předjel, jsem předjel v jádru na roletě. Tu po pátku však v rámci úprav trati zjednodušili, takže ji jel rychleji skoro každý. A přestože jsem v ní byl třeba o trošku rychlejší, pořád to nestačilo, abych ji dokázal využít a někoho předjet. Nikde jinde se předjíždět nedalo, pokud někdo před vámi nechyboval. Finále jsem dokončil jako 6. a na 3. místo jsem ztrácel necelé 2 vteřiny, neboť jsme jeli ve vláčku od třetího místa dál.
V sobotu to byl úplně jiný závod než v pátek. Tím jak byla v pátek náročná roleta, bylo možné spatřit mnohem víc rozdílů, dalo se předjíždět a i startovní pole bylo dost roztahané. V sobotu to bylo s pořadím tak, že jsme odstartovali a dál jeli za sebou jako kačeny od startu až do cíle. Trochu mě výsledek mrzí, ale nedá se nic dělat. Těším se do Chemnitz!
Neugec #134 .) !!!
Za Osička MX Team, Kristýna Smýkalová.